Univerzita fríčka III
21. 6. 2007
Doufám, že single nebo basic swing zvládáš celkem v pohodě. Ono stejně
chvíli potrvá, než si ten který cvik opravdu „sedne“. Dalším, velmi
populárním trikem je „loop“ neboli smyčka. Mnozí jej znají jako pod
názvem runestik.
Proslavil jej švédský florbalista Peter Runnestig. Jedná se o tríček, který otevírá dveře složitějším parádičkám. Ve hře jej uplatníš ojediněle a vlastně často z něj využiješ pouze jednu fázi. Ve hře se smyčka provádí do výše kolen, v extrémní fríčku metr nad zemí, vedle těla nebo vertikálně s ukončením před nebo za hlavou, v sedě nebo vleže, prostě všelijak.
U smyčky prožiješ kýženou svobodu v provádění triků, neboť začneš kombinovat smyčku před tělem, pinkání nebo single a vytvářet kreace.
Někomu se to povede hned, někomu až za den, někdo se trápí i několik týdnů. Mně to trvalo několik týdnů. Snad proto mohu povzbudit všechny částečně zklamané skutečné nebo falešné začátečníky. Ono se to poddá. Osobně nejdůležitější krok jsem udělal, když jsem se vyklidnil do pohody a přestal při provádění smyčky spěchat.
Doporučuji smyčku trénovat téměř do nekonečna, dokud nezískáš pocit neuvěřitelné lehkosti bytí. Smyčka je taky jakýmsi ukazatelem zahnutí čepele. Opět se dostávám k tématu „ideálního záhybu“.
Jak jsem se zmínil, ideální záhyb vlastně neexistuje. Každý hýbe rukama pod jiným sklonem a z jiné výšky. Nicméně na smyčce lze vyzkoušet, zda záhyb sedí, zda se v něm míček kvrdlá nebo zda je vůbec vhodný na fríčko. Čím víc budeš trénovat, tím menší záhyb budeš potřebovat. Někdo říká, že je třeba udělat záhyb klidně 3,5 cm a trénovat a pak postupně ubírat. Nevím, mně přijde, že záhyb 3 cm je skutečné maximum a větší záhyb by nedával smysl.
Raději nespěchej a zkoušej se záhybem do limitu.
Pokud hraješ nalevo, začni zleva. Pokud hraješ napravo, začni zprava. Jakmile se dostaneš do pohybu zpět, opiš před sebou smyčku a nazpět to samé. Často se stává, že smyčka jedním směrem funguje a naopak to padá. Důležité je zachovat klid a uvědomit si, že smyčka cestou zpět má stejný tvar a je třeba se trochu víc snažit a pokusit se o stejný tvar. Pozor: ze začátku bolí záda zejména proto, že vše děláš v křeči. Není třeba vše urvat najednou. Fríčko je cesta a nácvik lze přirovnat k nácviku katy v karate.
Proslavil jej švédský florbalista Peter Runnestig. Jedná se o tríček, který otevírá dveře složitějším parádičkám. Ve hře jej uplatníš ojediněle a vlastně často z něj využiješ pouze jednu fázi. Ve hře se smyčka provádí do výše kolen, v extrémní fríčku metr nad zemí, vedle těla nebo vertikálně s ukončením před nebo za hlavou, v sedě nebo vleže, prostě všelijak.
U smyčky prožiješ kýženou svobodu v provádění triků, neboť začneš kombinovat smyčku před tělem, pinkání nebo single a vytvářet kreace.
Někomu se to povede hned, někomu až za den, někdo se trápí i několik týdnů. Mně to trvalo několik týdnů. Snad proto mohu povzbudit všechny částečně zklamané skutečné nebo falešné začátečníky. Ono se to poddá. Osobně nejdůležitější krok jsem udělal, když jsem se vyklidnil do pohody a přestal při provádění smyčky spěchat.
Doporučuji smyčku trénovat téměř do nekonečna, dokud nezískáš pocit neuvěřitelné lehkosti bytí. Smyčka je taky jakýmsi ukazatelem zahnutí čepele. Opět se dostávám k tématu „ideálního záhybu“.
Jak jsem se zmínil, ideální záhyb vlastně neexistuje. Každý hýbe rukama pod jiným sklonem a z jiné výšky. Nicméně na smyčce lze vyzkoušet, zda záhyb sedí, zda se v něm míček kvrdlá nebo zda je vůbec vhodný na fríčko. Čím víc budeš trénovat, tím menší záhyb budeš potřebovat. Někdo říká, že je třeba udělat záhyb klidně 3,5 cm a trénovat a pak postupně ubírat. Nevím, mně přijde, že záhyb 3 cm je skutečné maximum a větší záhyb by nedával smysl.
Raději nespěchej a zkoušej se záhybem do limitu.
Pokud hraješ nalevo, začni zleva. Pokud hraješ napravo, začni zprava. Jakmile se dostaneš do pohybu zpět, opiš před sebou smyčku a nazpět to samé. Často se stává, že smyčka jedním směrem funguje a naopak to padá. Důležité je zachovat klid a uvědomit si, že smyčka cestou zpět má stejný tvar a je třeba se trochu víc snažit a pokusit se o stejný tvar. Pozor: ze začátku bolí záda zejména proto, že vše děláš v křeči. Není třeba vše urvat najednou. Fríčko je cesta a nácvik lze přirovnat k nácviku katy v karate.