Univerzita fríčka II
21. 6. 2007
Slovo freestyle lze přeložit jako styl volný nebo volný způsob, V
případě florbalu je to kouzlení s holí a míčkem volným způsobem.
Existuje celá řada jasně rozpoznatelných triků a některé z nich už mají
své pojmenování – nejčastěji se jedná o slovní výpůjčky ze západní
anglosaštiny. V Česku jsme začali používat fonetickou variantu slova
freestyle a mluvíme o fríčku. Než se pustím do popisování několika
ustálených a akceptovaných termínů a jejich variant, rád bych se
zmínil, že maséři i další fríčkaři rozeznávají základní fríčko (základ)
a fríčko extrémní (extrém). Hranice mezi dvěma kategoriemi se posouvá a
někdy smazává. Základní fríčko je jednodušší, má omezené portfolio
cviků (tak třeba pět), dá se celkem brzo v základní formě naučit,
zvládne jej širší okruh uživatelů, po dobrém zvládnutí se stává zbraní,
lze jej zapojit a využít ve hře a nevyžaduje záhyb 3 cm.
Extrémní fríčko zahrnuje těžší tríčky, je třeba jej více a častěji
trénovat, do hry obvykle nelze zapojit zejména kvůli pohybu čepele nad
úrovní kolen a pasu a akrobatickým prvkům (sed, leh, kotoul atd.) a
vyžaduje nejlépe 3 cm.
Každý florbalista (pro jednoduchost v mužském rodě, ale patří sem i florbalistky) si určitě vyzkoušel pinkání na hraně čepele. To se hodí i do hry například při tečování nebo zpracování skákajícího míče nebo pro diváky. Pinkání na hraně má několik podob. Může být jednoduché, s protočením čepele v ruce, zatím co míček je ve vzduchu, opsání kruhu kolem letícího míčku. Může být i složité s odrazem míčku do výšky nebo tím, že se pinká nízko nad čepelí ve vysoké rychlosti. Výška a rychlost se kombinuje nebo se zapojí otočka o 360 stupňů, jak je libo. Pinkání na hraně je efektivní v kombinaci s jinými triky. Pinkat lze nejenom na horní hraně a před sebou - variant je prostě mnoho: za zády, nad hlavou, mezi nohama a dokonce v omezeném rozsahu se zavázanýma očima, kdy borec spoléhá na jemný cit v dlani a rukou a pinká naslepo (fakt se to dá, viděl jsem to u letošního juniorského mistra na tréninku). Pinkání lze přesunou na hůl nebo na špunt hole a mezi jednotlivými místy kombinovat nebo dokonce odrazit míček i od těla. Jeden norský borec to ukázal na Czech Openu 2005. Škoda jen, že jeho portfolio triků bylo omezené a v krvi kolovalo české pivo, byl to bavič a naznačil, že žonglování má ve fríčku své místo. Přesto se paradoxně nejedná o vysoce hodnocený trik, ale patří do základního repertoáru fríčkaře a zvyšuje cit pro míček.
Po pinkání přichází na řadu trik, který zkouší snad každý, od elévů po veterány. Je to „single“ neboli „basic swing“. Jedná se o jednoduchý švih z jedné strany na druhou (zleva doprava či naopak, podle toho, na kterou stranu hraješ), obvykle tak deset čísel nad zemí. V exhibicích je tento trik přechodovým a borci jej dělají metr nad zemí nebo nad hlavou nebo v leže nad sebou, prostě všelijak. Jeho základní charakteristikou je přesun z jedné strany na druhou v oblouku. Nejlepší je začínat z forhendu. Někdo to nacvičuje nejdříve na zemi, vodí míček na čepeli, opisuje před sebou oblouk, jako když seče trávu kosou. To je fajn, ve hře se to také hodí, ale můžeš začít rovnou. Důležité je, že pohyb začíná až za úrovní těla, nikoli před tělem, a hlavně v klidu, ne jako když tě někdo dloubne do boku nebo jinam. Po dobrém zvládnutí triku borci pohyb zkracují, ale ze začátku je třeba trpělivě a v klídku trénovat v plném rozsahu pohybu. Jakmile se ti to podaří na místě, zvedni hlavu, nedívej se na ruce ani míček a zkus udělat pár kroků do strany, dopředu nebo dozadu. V dalším stádiu začni normálně chodit do všech směrů a třeba popoběhni, zrychli nebo zpomal. Základní švih můžeš dělat i jednou rukou (osobně jsem se jej naučil nejdříve jednou rukou) a přesunout jej do strany a začít běhat. Když se ti při tréninku smějí, nenechej se odradit. Trénovat fríčko můžeš kdekoli. Naše oblíbené místo je u výtahu na chodbě nebo v parku. No a když tento trik zvládneš, překvapíš během tréninku pěknou s týmem fríčkovou přihrávkou a vezmeš si trochu respektu zpět.
Každý florbalista (pro jednoduchost v mužském rodě, ale patří sem i florbalistky) si určitě vyzkoušel pinkání na hraně čepele. To se hodí i do hry například při tečování nebo zpracování skákajícího míče nebo pro diváky. Pinkání na hraně má několik podob. Může být jednoduché, s protočením čepele v ruce, zatím co míček je ve vzduchu, opsání kruhu kolem letícího míčku. Může být i složité s odrazem míčku do výšky nebo tím, že se pinká nízko nad čepelí ve vysoké rychlosti. Výška a rychlost se kombinuje nebo se zapojí otočka o 360 stupňů, jak je libo. Pinkání na hraně je efektivní v kombinaci s jinými triky. Pinkat lze nejenom na horní hraně a před sebou - variant je prostě mnoho: za zády, nad hlavou, mezi nohama a dokonce v omezeném rozsahu se zavázanýma očima, kdy borec spoléhá na jemný cit v dlani a rukou a pinká naslepo (fakt se to dá, viděl jsem to u letošního juniorského mistra na tréninku). Pinkání lze přesunou na hůl nebo na špunt hole a mezi jednotlivými místy kombinovat nebo dokonce odrazit míček i od těla. Jeden norský borec to ukázal na Czech Openu 2005. Škoda jen, že jeho portfolio triků bylo omezené a v krvi kolovalo české pivo, byl to bavič a naznačil, že žonglování má ve fríčku své místo. Přesto se paradoxně nejedná o vysoce hodnocený trik, ale patří do základního repertoáru fríčkaře a zvyšuje cit pro míček.
Po pinkání přichází na řadu trik, který zkouší snad každý, od elévů po veterány. Je to „single“ neboli „basic swing“. Jedná se o jednoduchý švih z jedné strany na druhou (zleva doprava či naopak, podle toho, na kterou stranu hraješ), obvykle tak deset čísel nad zemí. V exhibicích je tento trik přechodovým a borci jej dělají metr nad zemí nebo nad hlavou nebo v leže nad sebou, prostě všelijak. Jeho základní charakteristikou je přesun z jedné strany na druhou v oblouku. Nejlepší je začínat z forhendu. Někdo to nacvičuje nejdříve na zemi, vodí míček na čepeli, opisuje před sebou oblouk, jako když seče trávu kosou. To je fajn, ve hře se to také hodí, ale můžeš začít rovnou. Důležité je, že pohyb začíná až za úrovní těla, nikoli před tělem, a hlavně v klidu, ne jako když tě někdo dloubne do boku nebo jinam. Po dobrém zvládnutí triku borci pohyb zkracují, ale ze začátku je třeba trpělivě a v klídku trénovat v plném rozsahu pohybu. Jakmile se ti to podaří na místě, zvedni hlavu, nedívej se na ruce ani míček a zkus udělat pár kroků do strany, dopředu nebo dozadu. V dalším stádiu začni normálně chodit do všech směrů a třeba popoběhni, zrychli nebo zpomal. Základní švih můžeš dělat i jednou rukou (osobně jsem se jej naučil nejdříve jednou rukou) a přesunout jej do strany a začít běhat. Když se ti při tréninku smějí, nenechej se odradit. Trénovat fríčko můžeš kdekoli. Naše oblíbené místo je u výtahu na chodbě nebo v parku. No a když tento trik zvládneš, překvapíš během tréninku pěknou s týmem fríčkovou přihrávkou a vezmeš si trochu respektu zpět.