Fríčko nelze dělat s rovnou čepelí, na tom se shodneme
Existují určité fyzikální zákony, odpor, gravitace, kinetická energie atd. Aby bylo možno nabrat míček na čepel a kmitat do stran s míčkem na čepeli, musíme si nějak pomoci - záhybem.
Maximální povolený záhyb byl stanoven na 3 cm. Vzdálenost se měří tak, že položíme čepel na rovnou plochu a sledujeme, jak vysoko od ní je nejvyšší vnitřní bod čepele. Vzdálenost 3 cm je skutečně ideální na provádění extrémního fríčka v určitém tempu. Základní fríčko lze dělat i se záhybem menším, třeba 2 cm i méně.
Čepel s hranou se hodí na fríčko více než čepele bez hrany. Hrana totiž trochu pomáhá, a pokud je po všech stranách čepele (a zejména na straně spodní), míček podrží a záhyb není třeba dělat tak veliký. V tomto ohledu jsou dobré určité čepele například od značek Unihoc, Zone a Exel. Čepel Salming nebo i některé čepele Unihoc a Exel nemají hranu a vyrobit správný záhyb je těžší. U čepelí bez hrany je třeba záhyb zpravidla větší (ovšem vždy do 3 cm), neboť míček musí více zapadnout do jakéhosi koše. Čepele s hranou mohou mít záhyb menší a vytváčejí jakousi vrtuli nebo lopatku.
Jak postupovat při zahýbání čepele? Má se používat fén, horká voda, pistol, sporák, fén nebo za studena? Má se čepel ohýbat o nějaký předmět nebo stačí míček nebo nic? Na tyto otázky existuje spoustu odpovědí. Některé mohou být až legrační. Osobně jsem vyzkoušel snad všechny způsoby zahýbání, až se tomu musím někdy smát. Byl bych nejradši, kdyby bylo možno čepel ohnout po mírném zahřátí, třeba fénem, a tvarovat podle míčku nebo volně v ruce. Ve skutečnosti to tak zatím u většiny čepelí nejde. Takže chce to trpělivost. Doporučuji tvarovat čepel dlouho, třeba několik týdnů, až se materiál poddá a poslechne.
Míček by se neměl kvedlat a ideálně by měl kopírovat obvod míčku, pokud možno co nejvíce. Měl by prostě sednout jako zadek na záchodovou mísu.